František Heinz (1849 – 1935)

Významný člen okrašlovací spolku mezi lety 1904 – 1918 a 1931 – 1935. Narodil se 4. Prosince 1849 a byl pokřtěn farářem Vojtěchem Čížkem. Byl synem uznávaného hostinské a majitele dostavníkové společnosti Antonína Heize. Po smrti svého otce v　r. 1881 ujal se živnosti “Na Knížecí”, kterou vedl se svou matkou Aloisií a poté vzal do nájmu ještě sousední hostinec “U bílého lva”. V　r. 1890 umírá i jeho matka a od té doby živnosti řídí se svou ženou Marií, rozenou Pechovou. S　tou se oženil dne 24. ledna 1867. Roku 1895 kupují manželé velký a honosný dům čp. 37, ve které zřídili tak zvanou “Smíchovskou restauraci”. V　r. 1897 bylo na Dobříši zřízenou vlakové nádraží, k　němuž František zavedl dopravu omnibusem, který dopravoval cestující k　jednotlivým odjezdům vlaků. Františkův hotel v　tom čase nabýval stále větší popularity u turistů s　Prahy a Písku. R. 1907 opouští hotel “Na Knížecí” a nastálo se stěhuje do čp. 37. Marie Barbora umírá 12. ledna 1913. Po světové válce je jeho živnost již známá v　širokém okolý. Největším svátkem pro něj byl když jeho hotel navštívil T.G. Masaryk, první Československý president. František Heinz zemřel sešlostí věkem 13. října 1935 v　čp. 490 na Dobříši.

(zdroj: Okrašlovací spolek Dobříš ; http://hs-os-dobris.webgarden.cz )

(foto Františka Heinze : http://www.myheritage.cz/photo-1500681_69524722_69524722/franti%C5%A1ek-heinz-syn-antonina-a-aloisie-heinzovych

Adolf Schart (1899 – 1942)

Adolf Schart byl v　letech 1932 – 1942 starostou města, ale také mezi lety 1934 – 1942 předsedou Okrašlovacího spolku. Díky jeho postavení dokázal spolek prosadit v　městské radě mnoho dobrého pro zkrášlení města. Přesto to byl muž, který dokázal předsednictvu spolku říci ne. Nenechal se snadno ovlivnit, což se mu kladlo ke cti.

Adolf Schart se narodil 2. června 1899 v　Kopidlně v　početné rodině strojvedoucího. Po r. 1901 se rodina přestěhovala do Prahy, kde Adolf vystudoval Vyšší průmyslovou školu strojírenskou. Po odchodu ze školy nastoupil do železáren ve Staré Huti u Dobříše, kde žil a pracoval jeho dědeček, truhlářský mistr. Díky tomu nemusel nastoupit ,jako inženýr strojírny, do války. Na železárny , na které během 1. svět. války, byl nařízen vojenský dohled, jako dodavatele pro rakousko-uherskou armádu.

Po skončení války se s　vedením závodu nepohodl v　otázkách na modernizaci závodu, které jako inženýr navrhoval. Pokoušel se také zasadit o zlepšení a řešení sociálních podmínek, včetně zvyšování mezd. V　r. 1922 železárny opustil. Tento rok přešly železárny do vlastnictví akciové společnosti. Předsedou se stal ředitel dobříšského panství Václav Palivec. Akciová společnost vstoupila do kartelu se strojírenskými továrnami v　Hořovicích a Komárově. Část strojírny byla pronajata firmě Adolf Bleichert, která měla svůj hlavní závod v　Lipsku a zabývala se výrobou lanovek. Přes tyto změny přestala továrna prosperovat a 26. srpna 1926 byla továrna uzavřena.

V　r. 1919 si vzal za manželku dceru hoteliéra Heinze ,Otýlii. Po odchodu s　železáren jej Heinz zaměstnal ve svém hotelu “Na knížecí” V　r. 1920 se jim narodila dcera Dagmar. Adolf Schart byl v　Dobříši veřejně činný v　Sokole, ve straně Českých socialistů a byl členem městského zastupitelstva. V　r. 1932 byl zvolen za starostu města Dobříše. V　letech prohlubující se hospodářské krize se všemocně snaží dostat město z　propadu. I tak se nadále zvyšovala nezaměstnanost, v　rukavičkářské výrobě klesaly mzdy, zemědělci s　obtížemi odváděli daně a poplatky. Dobříš se nadále více zadlužovala. Byl iniciátorem různých sbírek pro nezaměstnané a nemajetné rodiny. Pro nejchudší rodiny nechal zakoupit sádlo a uhlí. Jak na Dobříši, tak ve Staré Huti byly zavedeny potravinové lístky v　hodnotě 10 Kč na týden pro celou rodinu. V　r. 1934 se stává předsedou Okrašlovacího spolku. Za jeho starostování dochází k　rozvoji vodovodní sítě a vydláždění části Riegrova náměstí (Mírového) . Město se snažil vést svědomitě a v　moderním duchu.

V　době zlepšování hospodářských poměrů nastávají problémy s　nastupujícím fašismem v　Německu. Na žádost Karla Čapka přislíbil vydání domovského práva v　Dobříši německým antifašistům a nadále vystupoval statečně na obranu republiky v　době ohrožení Československa. Jeho dcera Dagmar byla v　těch pohnutých časech na studijním pobytu ve Francii. Její matka , jež se bála války a chtěla mít dceru doma, ji vyzvala aby se vrátila. Ta však odmítla. Proto jí přilákala lstí, že je otec vážně nemocný. Aniž by si to uvědomila, odsoudila dceru k　smrti.

Po obsazení republiky fašistickým Německem nadále vystupoval jako člověk statečný ,s citem pro řešení sociálních záležitostí. Vlastenectví pro něj nebylo již jen pouze planým pojmem. Příkladem může být zápis z　městské rady ze dne 6. 10. 1939, k　požadavkům okupantů na přejmenování ulic po německých státnících. Z　pozice starosty dává zamítavé stanovisko s　odůvodněním “že ulice v　Dobříši jsou pojmenovány po Českých státnících a není nutné je měnit” . Dále městská rada zamítla požadavek na vytvoření nového krajanského německého spolku s　tím “že zde již působí jihočeský spolek a není potřeba jiný.” Stejně zamítavě se postavil k　požadavkům na zakoupení busty protektorátního prezidenta Háchy. Podobných výčtů by tu mohlo být ještě mnoho.

Čtvrtého června 1942, týden po spáchání atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha, byla dokončena na Dobříši instalace městského rozhlasu po drátě. Než jej však stačili slavnostně vyzkoušet ,objevily se na náměstí vozy řišskoněmecké policie (gestapa). Velení si zřídili v　místní škole, odkud prováděli razie v　domech a bytech na Dobříši. Hledali zbraně, pátrali po neohlášených osobách, či poznatcích o schvalování atentátu na protektora. Zástupci policie byli též vysláni do radnice, která se nacházela v　č.p. 230 na náměstí. Zde kontaktovali starostu Adolfa Scharta, jako nejvyššího představitele města. Nařídili mu prostřednictvím městského rozhlasu vyzvat občany ve městě, aby se ihned odebrali do svých domovů. Mimodobříští se měli shromáždit v　sále místní Sokolovny. Po skončení výzvy starostu v　policejním autě odvezli do jeho domu na křižovatce Příbramské a Průšovy ulice (č.p. 490). Odkud ho ,podle svědectví sousedů, odvedli spoutaného do auta. Po poledni celý oddíl i se zatčeným Schartem odjel do Prahy. Velení policie nařídilo jeho manželce Otýlii a dceři Dagmar, aby se druhý den dostavily na velitelství gestapa v　Praze. S vědomím, že na ně nebylo uvaleno žádné obvinění , odjely se svršky pro svého manžela a otce. Zde však i ony byly následně zatčeny. Po třech týdnech státní rozhlas a noviny oznámily “že Adolf Schart, jeho manželka Otylie a dcera Dagmar byli popraveni v　podvečer dne 26. června 1942, na vojenské střelnici v　Praze Kobylisích.”